5. kapitola: Sen

28. dubna 2012 v 22:31 | Peggie |  Fanfiction

5. kapitola



Z letiště jsme odletěli soukromým královským tryskáčem. Fakt se mi líbilo, že je Lissa královna...
Až když jsem seděla v klidu vedle Dimitrije na kožených sedadlech letadla, začínali mi klesat víčka. Přitulila jsem se k Dimitrijovi a zavřela oči. Ještě jsem ucítila, jak posunul ruku a obejmul mě. Potom jsem okamžitě usnula.
Zdál se mi sen. Nebyl to sen vyvolaný éterem, byla to spíš noční můra. Byla jsem v soudní síni, nejspíš na královském dvoře. Seděla jsem na židli mezi dalšími lidmi, ale nikoho jsem nepoznávala.Můj pohled se zastavil na trestné lavici. Seděla tam Taša a objímala se s... Dimitrijem! Oba se trochu usmívali. Tohle je opravdu noční můra, pomyslela jsem si. Často se mi zdávali sny o tom, že je Taša s Dimitrijem, že se líbají, objímají a já se na to musím dívat.
Všimla jsem si, že soudce naráz povstal.
"Povstaňte," přikázal. Ozvalo se šoupání židlí, jak se všichni zvedali. "Královský soud na základě výpovědi Její výsosti královny Vasilisy, strážce Belikova a dalších svědků vynáší následující rozsudek: obžalované lady Ozerové nebyla prokázána vražda královny Taťány. Byla podle všech informací a důkazů pouze spolupachatelem. Proto jí soud uděluje pět let ve vazbě. Zato panu Ethanu Moorovi byla prokázána vražda Jejího veličenstva, proto mu je uložen nejvyšší možný trest. Trest smrti. Proti tomuto rozsudku se nelze odvolat," dokončil soudce svůj projev a zaklapl knihu.
Mnoho přítomných začalo okamžitě křičet, že si Taša zaslouží smrt. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, že křičím taky.
Naráz jsem se trhnutím probudila.
"Rose!" Byl to Dimitrij. Měla jsem hlavu položenou v jeho klíně a on se nademnou skláněl. "Co se stalo? Něco jsi říkala ze spaní. Není ti nic? Jsi celá spocená."
Opatrně jsem se s jeho pomocí posadila. Dimitrij vypadal celkem ustaraně. Mávl na letušku, ať mi přinese vodu.
"Ne, nic mi není," pokusila jsem se ho uklidnit. "Byl to jen sen..."
Trochu se ke mně naklonil. "Zase Taša?" zeptal se. Přikývla jsem. Přitáhl si mě k sobě. "Rozo," vydechl. "Všechno je v pořádku. Ona už nám neublíží."
"Můžu se tě na něco zeptat?"
"Jistě," usmál se.
"Bereš Tašu stále jako kamarádku?" zeptala jsem se.
Trochu zaváhal.
"Ne, už ne," řekl nakonec. "Přestal jsem ji tak brát hned jak jsem zjistil, že na tebe tu vraždu hodila. A pak když tě postřelila... Nevím co bych jí udělal, kdyby jsi to nepřežila."
"I když to na mě hodila, protože tě miluje a chce tě mít pro sebe?" zeptala jsem se se zájmem.
"Když někoho miluješ, ale on tebe ne, musíš se s tím smířit," řekl Dimitrij. "Ivaškov je toho důkazem."
"Jo no. Ještě že to není náš případ," poznamenala jsem.
Dimitrij se usmál a políbil mě. Bylo to trochu divné, protože jindy se držel na veřejnosti zpátky, ale polibek jsem mu oplácela.
"Ehm, ehm..."odkašlal si někdo u nás.
Byla to letuška. Donesla mi podnos s vodou a vypadala celkem rozpačitě.
"To je v pořádku," ujistila jsem ji a natáhla se pro sklenici.
"Budete chtít ještě něco?" zeptala se ochotně.
"Ne, díky. Zatím nic," odpověděla jsem a ona odešla.
Napila jsem se studené vody a vydechla úlevou. To jsem potřebovala.



Když jsme konečně dosedli na přistávací dráhu královského dvoru hustě pršelo. Byli jsme sice v Pensylvánii, ale byl už říjen a počasí se zhoršovalo. Ihned po spuštění schůdků k nám doklopýtal přes kaluže jeden s Lissiných dalších strážců, všem rozdal deštníky a pomohl Lisse z letadla.
U hlavních dveří do paláce stáli jako vždy po Lissiném návratuhloučky lidí, kteří přišli svou královnu uvítat. Lissa se za krátkou dobu svého panování stala víceméně dost oblíbenou. Skoro vždy, když šla po královském dvoře někdo zakřičel "Ať žije královna Vasilisa" nebo něco o rodě Dragomirů. Jelikož hned, jak jsme přijeli si Lissu převzali další strážci, nemusela jsem ji hlídat já. Mohla jsem být s Dimitrijem a chtěla jsem toho využít.
V paláci jsme měli s Dimitrijem něco jako hodně velkej byt. Skládal se z velké ložnice s obravskou postelí, prostorného moderně zařízeného obýváku a krásné koupelny s velkou vanou, ve které byli nastavitelné snad všechny typy bublinkových koupelí. Taky tam byla kuchyňka, ale tu jsme s Dimitrijem moc nevyužívali, většinou jsme jedli s Lissou a Christianem v salonu. nebo jsme si nechali jídlo donést.
"Lissa chce s námi povečeřet, prý nám chce říct něco důležitého," řekla mi máma na chodbě před naším bytem. "Večeře bude v šest, takže máme všichni zhruba pět hodin volno."
"Počítám, že si pít nepřestal, takže se půjdeš zašít někam do baru, že jo?" utahovala jsem si s Adriana.
"Asi jo," připustil s ironickým úsměvem. "Radši ani nechci vědět, jak si těch pět hodin užijete ty a Belikov."
Matka po něm šlehla nebezpečným pohledem a pak zpražila mě i Dimitrije.
"Sklapni Adriane, pokud nechceš mít jedno oko do modra," varovala jsem ho vážně, ale tak aby to neslyšela máma.
"Víš, to by se mi celkem líbilo," poznamenal provokativně. "Sydney by mě určitě měla zahrdinu. A navíc by mi ta barva seděla k triku!" Ukázal na tmavě modré triko, které měl na sobě.
Vykročila jsem směrem k němu a chtěla mu už vážně vrazit. Byla jsem na něho naštvaná už dlouhou dobu, protože do mě a do Dimitrije neustále ryl. Navíc jsem dneska opravdu neměla náladu se s ním hádat. V poslední chvíli mě ale zastavila něčí ruka. Dimitrij. Jeho dotekem se mi zase vrátilo sebeovládání, ale přísahala jsem si, že mě ještě jednou takhle vytočí a pak ho bude hodně dlouho bolet tvář.


Když jsme se dostali s Dimitrijem do bytu, okamžitě jsem zamířila do ložnice a padla na postel. Byla jsem příšerně utahaná, ikdyž jsem spala chvíli v letadle.
Ucítila jsem jak si Dimitrij lehl sedl ke mě a přikryl mě dekou. Chytla jsem ho za ruku a usmála se na něj.
"Odpočiň si Rose, musíš být strašně unavená," řekl Dimitrij.
"Jo asi budu spát..." odpověděla jsem a mhouřila oči.
Už se začal zvedat, že půjde pryč.
"Počkej kam jdeš?" zeptala jsem se ho trochu smutně.
"No, říkala jsi, že půjdeš spát," odpověděl zmateně.
"Jo, ale jedině vedle tebe."
Usmál se jedním ze svých vzácných úsměvů a zul si boty. Trochu jsem odkryla deku, aby si mohl lehnout. Položil se těsně vedle mě a já mu položila hlavu na hrudník. Poslouchala jsem, jak mu pravidelně bije srdce. To byl poslední zvuk, který jsem slyšela, než jsem usnula.



Tentokrát se mi nezdál žádný sen. Probudila jsem se o dvě hodiny pozděj a začala se chystat na večeři s Lissou. Lissa mi výslovně zakázala, dávat si na večeře s ní strážcovskou uniformu. Takže jsem si oblékla jednoduché tmavě modré šaty a Dimitrije jsem donutila vzít si úžasnou bílou košili, která mu mimořádně sekla.
Když jsme došli do jednoho ze salonků, všichni už seděli a čekalo se jen na nás. Byla tam Lissa s Christianem, Janine, Abe a Adrian.
Posadila jsem se vedle mé matky a Dimitrije a čekala na jídlo.
"Ty víš, co nám chce Lissa říct?" naklonila se ke mě máma.
"Nemám tušení," odpověděla jsem po pravdě. Vážně jsem nic nevěděla. Štvalo mě, že už s ní nemám pouto a jsem takhle slepá. Byla jsem opravdu zvědavá.

P.S. můžete hádat, co má Lissa za tajemství :)
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Líbí se ti mo je povídka Spoutáni láskou?

Ano, moc!
Ujde to...
Nečetl/a jsem ji
Nelíbí
Smazat!

Komentáře

1 lady Katysek lady Katysek | Web | 28. dubna 2012 v 22:43 | Reagovat

Tajmství .... :D Nemám tušení :P :D Ale parádní kapča ! :)) Těšíím se na další, ale to tajmeství mi nedá spát ! :D :D :D :D

2 Eve Fairchild, 15 Eve Fairchild, 15 | Web | 29. dubna 2012 v 5:20 | Reagovat

že by byla Lissa těhotná, nebo něco s tašou? no nevím, nevím ... ale těším se na další

3 kikca kikca | 29. dubna 2012 v 12:33 | Reagovat

Skvělí už se těším nadalší :)

4 Es Es | 29. dubna 2012 v 12:40 | Reagovat

Právě jsem narazila na tvůj blog a moc se mi líbí jak píšeš :) už se těším dalši kapču :D

5 Katrinka Katrinka | 29. dubna 2012 v 12:55 | Reagovat

Super :D zajímalo by mě co Lissa muže mit za překvápko :) už se těším na další

6 Anett 15 Anett 15 | 29. dubna 2012 v 19:47 | Reagovat

Skvělí kdy bude další? :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama